Andrew Greene

Česko-australský zpravodaj vypráví o jeho českých kořenech. Začátkem 50. let jeho prarodiče uprchli z Československa a usadili se v Austrálii. Andrew si uchoval jazyk a kulturu svých prarodičů.

Prarodiče Andrewa, Leopold a Maria Dobeš spolu s pra-prababičkou Blaženou (v sedě), v uprchlickém táboře Trani v Itálii v roce 1950.

Začátkem 50. Letech se moje prarodiče na matčině straně, spolu s tisíci dalších vystěhovalců, obrátili na vzdálenou a tajemnou, ale zároveň přívětivou Austrálii, aby mohli začít svoje nové životy.

Novomanželé po válce uprchli z komunisty okupovaného Československa do Rakouska hledat dočasné útočiště. Poté přišli do uprchlického tábor v Itálii, kde počkali, až mohli nastoupit na přestavěnou nákladní loď SS Skaugum, která měla namířeno na opačnou stranu zeměkoule.

Během tříměsíční plavby do města Melbourne, Leopold a Maria Dobeš se sami naučili anglicky. Přidala se k nim ovdovělá matka mého dědečka Blažena.

Když konečně opustili imigrační tábor Bonegilla, který se nacházel na venkově ve Victorii, noví Australané zahájili stavbu skromného domu v nově vzniklém předměstí St Albans na západním okraji Melbourne. Ve kterém zůstali po zbytek svých životů.

V dětství jsem tam u nich prožil několik školních prázdnin. Hrdě se snažili o to, aby každé z jejich čtyř vnoučat mluvilo pod jejich střechou česky. Moje maminka, stejně jako její rodiče, byla nadána skvělými jazykovými dovednostmi a povídala si s dětmi v okolí v několika evropských jazycích, než se ve škole naučila angličtině.

Na rozdíl od spousty evropských přistěhovalců ze stejné generace, Leopold a Maria Dobeš byli odhodlaní svůj jazyk a kulturu předat nejenom svým dětem ale i další generaci. Za tohle prozíravé rozhodnutí jsem jim navěky vděčný.

V roce 2005, rok poté, co Česká republika vstoupila do Evropské Unie, jsem měl tu čest se stát občanem země, do které moje prarodiče měli příležitost se vracet až po pádu komunismu v roce 1989.

Šest desetiletí po příjezdu mých prarodičů do Austrálie a krátce po jejich smrti, jsem měl tu čest žít a pracovat v České republice jako novinář pro anglicky psané noviny – The Prague Post.

Andrew na letní škole Dobruška v roce 2015

 

Později, v roce 2015, mi bylo českou vládou uděleno stipendium, abych se mohl zúčastnit měsíčního intenzivního kurzu českého jazyka ve městě Dobrušce a to po boku mnoha dalších studentů z celého světa, kteří měli rodinné příběhy podobné tomu mému.

V průběhu dvacetileté praxe jako žurnalista v Austrálii a v Praze, jsem se často setkával se zajímavými a významnými Čechy, kteří byli poněkud překvapeni, že jsem byl schopen je pozdravit a se s nimi pobavit ve jejich rodném jazyku.

Můj vztah s Českou republikou pokračuje do dnešního dne především skrz krajanský klub Beseda, který sídlí v mém rodném městě Canberra, kde se snažím svoje jazykové schopnosti udržovat, abych je mohl předat i svým dětem.

Andrew vařící tradiční bramboráky na každoročním multikulturním festivalu v Canbeře v roce 2018.

 

Náhledový obrázek: Andrew při vysílání reportáže o prezidentských volbách v ČR ze Staroměstského náměstí v roce 2013.

Češi v Austrálii

Miroslav Bukovský

Příběh o unikátním jazzmanovi, Miroslavu Bukovském, který se narodil v Československu v roce 1944 a v roce 1968 emigroval do Austrálie, kde se se svými skladbami stal jazzovou hvězdou. Měl významný

Chci si přečíst »
Češi v Austrálii

Karel Halla

Díky projektu Czechoslovak Talks přinášíme příběh Karla Hally, který v roce 1949 utekl z Československa do Austrálie. Začátkem roku 1953 se lodí vrátil do Evropy v domnění, že

Chci si přečíst »

You're currently offline. | Nyní jste offline.

Kontaktujte Generální konzulát České republiky v Sydney

Kontaktujte Velvyslanectví České republiky v Canbeře