Austrálie očima českých přistěhovalců: vzpomínky tří exulantů po únoru 1948

Následují vzpomínky tří exulantů po únoru 1948.

Nejprve první vjemy z paluby zaoceánského parníku, vplouvajícího do přístavu v Sydney, z pera spisovatelky Boženy Šamánkové:

„Do Sydney jsme připluli 23. října 1949. Vstávali jsme každý den v šest hodin, ale toho rána jsme ani dospat nemohli. A bylo nás dost ranních ptáčků, kteří jsme stáli na palubě, abychom pozdravili město Sydney. Byla neděle. V Austrálii bylo krásné jaro. Viděla jsem vycházet slunce, a když jeho paprsky ozlatily zemi, bylo tu tolik krásy, že jsem se nemohla vynadívat. Otevřené moře zůstalo za námi a my jsme projížděli úžinou k městu. Břehy vybíhaly v malé a větší zálivy, jež celá století formovaly vlny šplíchajících vod. Obrovské kameny, jež tvořily úpatí břehů, byly vyhlazeny do různých tvarů, jako by ruka umělce ji chtěla ukázat celou jejich krásu se všemi odstíny barev. A pak se pobřeží zdvihalo do výše a na těchto strmých březích byly vybudovány překrásné domy a zahrady plné zeleně. Zlato vycházejícího slunce se zachytili do korun vysokých palem, stékalo dolů ze střech domů, až se rozlilo po šplouchajících vlnách okolo nás. Bylo tu tolik krásy, že ji ani srdce nemohlo pojmout (…) Je těžko vyjádřit několika slovy, jaký byl náš začátek v Austrálii. Mohu jen podotknout, že o nás bylo postaráno, že jsme byli ubytováni v hostelech, jedli jsme ve velkých jídelnách a dokonce jsme dostali nějaké kapesné…“

Jaroslav Novák. Zdroj: Paměť Národa
Někdejší válečný letec u RAF Jaroslav Novák vystoupil na australskou půdu v září 1951.

„Začal velký problém s hledáním zaměstnání. Každý den jsem vstával okolo čtvrté hodiny, nakupoval noviny a v nich hledal práci, stál jsem fronty na úřadech, až mi asi po třech týdnech někdo poradil, abych navštívil jednoho menšího velkoobchodníka, který měl plný sklad nylonových punčoch, a potřeboval je prodat. Půjčil jsem si od něj kufr a jezdil vlakem z jednoho konce Sydney na druhý a prodával v malých obchodech, až jsem celý sklad vyprodal, čímž jsem vlastně i ztratil místo. Pracoval jsem pouze za odměnu, nikoliv za stálou gáži, tudíž když jsem prodal, tak jsem jedl, když neprodal, jídla bylo poskrovnu. Stále jsem hledal a kupoval inzertní noviny, až jsem v polovině prosince uviděl inzerát, ve kterém obchod s fotopotřebami hledal prodavače. Ihned jsem reagoval, absolvoval pohovor a těsně před Vánocemi jsem byl přijat. Zde se celý můj život změnil, neboť mi práce v obchodě zůstala více než padesát let…“

Krajan Josef Procházka psal v roce 1953 z Melbourne přátelům do USA o poznávání různých koutů rozlehlé země:

„Během poslední doby jsem Austrálii procestoval a shledal jí, přes její zdánlivou jednotvárnost, velmi zajímavou. Australané přes velikost kontinentu jsou uniformní. Velké vzdálenosti mezi jednotlivými středisky civilizace nevytvořily zde zvláštních a nápadných kulturních variací. Snad lze pouze říci, že obyvatelé Queenslandu jsou poněkud temperamentnější než lidé zde na jihu, jež opět na rozdíl od ostatních mají charakter obyvatelstva ovlivněný industrializací. Absolutní většina populace žije zde ve velkých pobřežních městech a venkov neboli „outback“, jak zde říkají, má tak kolem jednoho milionu obyvatel. Lidé žijící na farmách mají svůj zvláštní pomalý akcent a specifický styl života…“

Text připravil Martin Nekola.

Náhledový obrázek: Zaoceánský parník směřující z Evropy do Austrálie.

You're currently offline. | Nyní jste offline.

Kontaktujte Generální konzulát České republiky v Sydney

Kontaktujte Velvyslanectví České republiky v Canbeře