Austrálie očima českých přistěhovalců

České stopy v Austrálii nacházíme v různých etapách neklidného dvacátého století. Našinci odcházeli na druhý konec zeměkoule za první republiky, po německé okupaci v březnu 1939, po komunistickém převratu v únoru 1948 i sovětské okupaci v srpnu 1968. Rudý kontinent jim nabídl bezpečné útočiště a nový začátek. Opustit Evropu, adaptovat se na neznámé prostředí, naučit se jazyk, nic z toho se však neobešlo bez obtíží. Dochovalo se množství dopisů a pamětí s líčením prvním dojmů ze země protinožců. I s odstupem mnoha desetiletí jde o zajímavé čtení, jak obyčejní lidé Austrálii vnímali…

Z dopisu nejmenovaného bývalého ředitele továrny, který se usadil v Sydney; otištěno v časopise Přítomnost v lednu 1939:

„Těžkosti jazykové v obchodním životě nelze podceňovat, i když podle evropských pojmů člověk mluvil zběžně anglicky. Akcent je zde velmi zlý, také proto, že je pomíšen se skotským. Tvrdí-li někdo, že se naučí tuto řeč za pár týdnů, pak je buď génius, anebo myslí řeč, která stačí k tomu, aby v nějakém hokynářství prodával zeleninu (…) Teplota se zde mění až čtyřikráte denně. Přes den je někdy horko jako v parném létě u nás, pak náhle přijde studená brisa, kdy je potřebí teplý oblek. Někdy je vzduch nesnesitelně vlhký a přitom teplý, takže Evropanům vyvstává olejovitý pot a nelze pracovat, špatně se dýchá a člověk je smrtelně unaven.

Co o Sydney málokdo ví: není tu vůbec možnost zažít něco, co souvisí s uměním. Není divadla, není koncertů, není architektury, kina hrají jen anglické a americké filmy. Hlavní zábavou je sport, především dostihy, kde se prosází miliony liber. Kaváren v našem smyslu zde není. Stinnou stránku tvoří zvířena všeho druhu. O trápení se spoustou much a komárů v létě ani nemluvím. Na prvního motýla jsme zírali trochu vyjeveně. Měl přes 15 cm rozpětí křídel. Ale není zde procházek v lesích a polích, protože noviny varují před hady. Výstrahy, aby v parku nikdo nechodil přímo pod stromy, anebo si poblíž stromu nelehal, jsou téměř denně uveřejňovány v novinách. Koupá se jen v koupalištích, kde jsou ocelové sítě proti žralokům (…)

Austrálie je skutečný workers´ paradise. Každý dobrý dělník má skvělé auto a domek, specialisté žijí velmi slušně. Zástupci evropských firem musí počítat s tím, že se tu volně setkává konkurence celého světa, přičemž anglické se dává přednost a japonská není cenově k poražení. Bez dostatečného kapitálu je tu začátek nekonečně těžký. Otevřít si například dílnu znamená počítat s vysokými mzdami a s přísnou kontrolou odborových organizací, co do stavu dílny a zacházení s personálem. Ještě bych chtěl říci, že my muži musíme dělat večer a přes weekend i nejhrubší domácí práce, protože najmout si pomocnici je dosažitelné jen pro horních deset tisíc. (k tomu připojuje paní autora dopisu tuto poznámku: Mému kdysi ředitelsky obávanému a obsluhovanému manželu připadalo nejprve mytí a utírání nádobí trochu podivné, ale už se z něho stává dosti obstojná služebná. Po prvním čištění bot, drhnutí, vymetání a velkém úklidu měl na rukou puchýře, jaké doma míval jen po tenisovém matchi, ale už to bereme z humorné stránky).

Text připravil Martin Nekola.

You're currently offline. | Nyní jste offline.

Kontaktujte Generální konzulát České republiky v Sydney

Kontaktujte Velvyslanectví České republiky v Canbeře