Češi v Austrálii v žáru druhé světové války

První výstřely druhé světové války padly 1. září 1939 uprostřed Evropy, daleko od australských břehů. Zemi klokanů však řinčení zbraní vyděsilo. Uvědomila si, jak špatně je připravena a zranitelná proti útoku imperialistického Japonska. Ačkoliv v příštích šesti letech sama nepoznala hrůzy pozemních bojů, tisíce australských vojáků umíraly na bitevních polích v Oceánii, Asii i Evropě.

Australští vojáci pochodují centrem Sydney

Austrálie vyhlásila 3. září 1939 spolu s Velkou Británií válku nacistickému Německu a fašistické Itálii. Disponovala přitom regulérní armádou s pouhými 2 800 vojáky a důstojníky. Před válkou se věnovali především organizaci a výcviku občanských milic, tzv. Citizen Military Forces (CMF). Jejich význam narostl v momentě potřeby bránit vlast a početní stavy se rozšířily z původních 35 000 na 80 000 mužů a žen. 15. září 1939 navíc ministerský předseda Robert Gordon Menzies oznámil vytvoření druhého dobrovolnického ozbrojeného sboru, tzv. Australian Imperial Force.

Německý Blitzkrieg a drtivé porážky západních spojenců v Evropě ještě zintenzívněly nábor vojáků. Na obranu Austrálie obléklo uniformu 730 000 lidí, z toho přes 400 000 služba odvála mimo kontinent, především na africká, blízkovýchodní a balkánská bojiště.

Od útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941 každým dnem narůstala japonská hrozba.

Když 15. února padl údajně nedobytný Singapur, vláda v Canbeře musela skousnout ztrátu 15 000 mužů, kteří se ocitli v japonském zajetí. Přicházely navíc děsivé zprávy o masakrech australských zajatců po dobytí základen na ostrovech Ambon a Nová Británie.

19. února 1942 zasáhla válka poprvé přímo australskou pevninu. Stíhací letouny ze čtyř letadlových lodí napadly přístav Darwin a nedaleká letiště. Výsledkem bylo přes dvě stě mrtvých a značné materiály ztráty. Jednalo se o první ze zhruba stovky ničivých náletů. Teprvé v bitvě o Midway 7. června 1942 Američané zvrátili vývoj války v Tichmoří na svou stranu a Austrálie se konečně mohla zbavit strachu z japonské invaze.

Tísnivou atmosféru prožívalo také necelá tisícovka Čechoslováků, kteří v Austrálii tehdy žili. Okolo 650 starousedlíků na přelomu let 1938-39 doplnila skupina židovských uprchlíků před nacisty. Celá polovina krajanů se koncentrovala v Sydney a Melbourne. Zastávali především dělnické profese nebo pracovali ve službách, dívky byly hojně najímány jako pomocnice v domácnosti. Někteří odvážlivci ale nalezli živobytí třeba v dolech v Mount Isa na tropickém severu.

S aktivní pomocí honorárního konzula v Melbourne Edgara H. Peacocka byl ustaven Československý klub. Peacock byl mezi krajanskou komunitou velmi populární a když po nacistické okupaci českých zemí v březnu 1939 jeho úřad zamýšleli obsadit úředníci německého konzulátu, postavil se rozhodně proti a zavolal policii, aby nevítané vetřelce vyvedla. Generální konzul v Sydney František Květoň se nátlaku podvolil a ještě před odjezdem do Protektorátu Čechy a Morava vydal nařízení předat úřadovnu Němcům. Jeho zástupce Adolf Solanský, bývalý legionář na Sibiři, to ovšem ignoroval, úřad se souhlasem australské vlády opět převzal a nadto se ihned připojil k formujícímu se zahraničnímu odboji v čele s Edvardem Benešem. K 4. listopadu 1941 byl jmenován generálním konzulem a ve funkci setrval až do března 1946.

Když začal po propuknutí války nábor do československé zahraniční armády a RAF, konzulát se také zapojil do příprav. Dobrovolníci obdrželi australské uniformy a spolu s australskými jednotkami byli dopraveni do Palestiny, kde se připojili k Čechoslovákům a později zasáhli do bojů v Severní Africe, včetně známé bitvy u Tobruku.

Záhy bylo založeno Krajanské sdružení a zahájena propagační akce mezi Australany formou přednášek a zpráv v tisku, pojednávajících o nacistickém teroru. Ve prospěch odboje se podařilo za první rok nashromáždit přes 6 000 amerických dolarů, což byl vzhledem k nevelké komunitě obdivuhodný úspěch. Solanský inicioval založení zvláštního komitétu, který finančně pomáhal přímo československým zahraničním jednotkám ve Francii, těsně před její porážkou a obsazením Wehrmachtem. V komitétu zasedly význačné osobnosti, včetně bývalého předsedy vlády W. M. Hughese či zámožného finančníka Sira Alfreda Davidsona. Na jaře 1941 konzulát zorganizoval zásilku šedesáti sedmi krabic vlněného zboží (svršky, svetry, ponožky) a tabáku a odeslal si Československému červenému kříži do Velké Británie. Následovala řada výstav, koncertů, bazarů, manifestací, přednášek, oslav narozenin T. G. Masaryka a Edvarda Beneše a jiných kulturních setkání, přibližujících místnímu publiku historii českého a slovenského národa a život v meziválečné republice. V létě 1944 byla slavnostně založena v Sydney první sokolská jednota.

Československé krajanky pořádající květinový bazar v Sydney.

Po skončení války se nechala část krajanů repatriovat zpět do Československa, většina ovšem zůstala ve svém novém domově.

Češi v Austrálii

Andrew Greene

Česko-australský zpravodaj vypráví o jeho českých kořenech. Začátkem 50. let jeho prarodiče uprchli z Československa a usadili se v Austrálii. Andrew si uchoval jazyk a kulturu svých prarodičů. Začátkem 50. Letech

Chci si přečíst »

You're currently offline. | Nyní jste offline.

Kontaktujte Generální konzulát České republiky v Sydney

Kontaktujte Velvyslanectví České republiky v Canbeře