Farmáři z Tasmánie

            Čtenářům jistě není neznámý příběh „krále sýrů“ Milana Vyhnálka, který v Burnie na Tasmánii roku 1955 založil a vlastníma rukama také postavil továrnu Lactos. Zanedlouho se stala vůbec největší sýrárnou na jižní polokouli. Málo se ale ví o jeho předchůdci Karlu Vajbarovi (1893-1954), který se sýrařskému řemeslu na ostrově věnoval již od dvacátých let. Svoje zajímavé osudy již mezi válkami na pokračování sepsal pro Československý ústav zahraniční, udržující kontakty s krajany všude po světě.

Vajbar se usadil na Tasmánii v roce 1928, kdy tu žilo pouhých 210 000 obyvatel, z toho asi 60 000 v Hobartu. Průmyslu bylo pomálu, většinou zemědělství, obrovské plochy půdy ležely ladem a zarůstaly kapradím. Hlavním vývozním artiklem byly právě sýry, máslo, vlna a kožešiny (klokani, vačice). Pro československé podnikatele vzdálená neznámá země nenabízela mnoho lákadel. Rodák z Rakvic na jižní Moravě absolvoval  mlékařsko-sýrařskou školu v Kroměříži, za první světové války bojoval v řadách legií v Itálii. Po návratu domů pracoval v mlékárnách v Ostravě a Želetavě, kde se seznámil s Ladislavem Veskou, agronomem, který na podzim 1926 odjel z pověření Zemědělské rady v Brně na studijní cestu do Austrálie. Vajbar slyšel zvěsti o skvělých obchodních příležitostech u protinožců a rozhodl se také zkusit štěstí. Jeho první zastávkou bylo předměstí Melbourne, kde koncem roku 1927 otevřel vlastní sýrárnu. Byznys ovšem kvůli nedostatku mléka nešel dle představ a Vajbar se začal poohlížet po něčem jiném. Našel inzerát nabízející opuštěnou rozlehlou farmu (přes 1500 akrů) Myrtle Grove Estate v horách na severu Tasmánie. Celou Austrálii tehdy zasáhla katastrofální sucha a ekonomické krize. Smrtící kombinace pro mnoho přistěhovalců, kteří nadále nedokázali hospodařit a farmy v nehostinných končinách museli opustit.

Photo: Launceston, 20. léta

 

Veska se po dvouletém pobytu měl zanedlouho vrátit do republiky. Ze Sydney, kde bydlel, navštívil Vajbara, který jej dokázal strhnout pro svůj plán. Společně se vydali na Tasmánii a posledních deset liber zaplatili jako zálohu na nájemném farmy v South Springfield u úpatí hory Mount Maurice. Zpočátku je čekal šok v podobě dvoumetrového kapradí a křovin plných přemnožených divokých králíků. Nastěhovali se do jedné z polorozbořených chýší na pozemku a přemýšleli, jak začít. Požádali paní Plnou, majitelku českého hostince v Sydney, aby jim zapůjčila sto liber, potřebných na nájem. Než peníze dorazily k právnímu zástupci bývalého majitele a farma spadla české dvojici do klína, trávili čas zabíjením otravných králíků. Stříleli je, chytali do pastí doslova po tisících. Stahovali je z kůže a tu prodávali ve městě na trhu, čímž vydělali slušný obnos. Zároveň v aleji na farmě dozrála lahodná jablka, která rovněž s úspěchem zpeněžili, takže mohli koupit dva koně, krávu, vysekali kapradiny z polí, zorali a oseli. Na úspěchy podnikavců z daleka se brzy zvědavě přicházeli dívat okolní farmáři. Zaujal je Vajbar, který dokázal za hodinu obratně stáhnout z kůže až šedesát králíků i Veska, který získal uznání jako spolehlivý rádce při nemocech dobytka. Záhy měli několik desítek krav a prasat, drůbež, asi dvě stě ovcí a Vajbar se konečně pustil do vysněné výroby sýra. Místní si jej pochvalovali jako znamenitou delikatesu. Vajbar rozjel výrobu ve velkém, otevřel prodejnu v Lancestonu a exportoval produkty i na australskou pevninu. Za tři roky byla farma známá po celé Tasmánii. Přijela sem i Vajbarova sestra z Moravy, vdala se za Vesku a založili rodinu, takže o pokračovatele farmářské tradice bylo postaráno. Také Vajbar se oženil, měl dva syny a zemřel na Tasmánii.

Připravil Martin Nekola

 

You're currently offline. | Nyní jste offline.

Kontaktujte Generální konzulát České republiky v Sydney

Kontaktujte Velvyslanectví České republiky v Canbeře