Stanislav Brzobohatý se narodil 2. března 1924 v Brně, kde rovněž absolvoval gymnázium. Za druhé světové války se živil jako inspicient a herec v Hranicích na Moravě, nevyhnul se však nucenému nasazení v továrně v Lipníku nad Bečvou. Po osvobození na jaře 1945 dobrovolně vstoupil do armády, absolvoval důstojnickou školu a stal se redaktorem armádního vysílání rozhlasu. Od roku 1947 studoval česko-německou srovnávací literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak záhy odjel na brigádu do Velké Británie, kde se rozhodl zůstat a po komunistickém puči požádat o politický azyl.
V Londýně působilo několik exilových skupin. již od dob války zde byl aktivní Český národní výbor generála Lva Prchaly, jehož stoupenci ostře kritizovali spojenectví se Sověty a politiku Edvarda Beneše. Brzobohatý se k nim přidal a pomáhal bývalému diplomatovi Karlu Locherovi, sekretáři výboru. Po nějakém čase získal vysněný kontrakt, byť omezený, v české redakci BBC a měl možnost například komentovat letní olympiádu v Londýně roku 1948, kde československá výprava vybojovala jedenáct medailí včetně šesti zlatých. Na živobytí si vydělával jako noční hlídač, ale čile se angažoval zejména v krajanském hnutí. Coby protiváhu komunizovaného Československého svazu mládeže doma založil Organizaci svobodné české mládeže a vydával studentské časopisy Směry a Student and Time. Pod pseudonymem S. F. Bohata přispíval rovněž do periodik České listy, Integrál, Český boj a dalších. Zapsal se ke studiu ekonomie na prestižní London School of Economics, věnoval se překladatelské činnosti, v Českém národním domě organizoval divadelní představení, literární a vzpomínkové večery. V roce 1952 se oženil a začal spolu s básníkem Robertem Vlachem vydávat devítidílnou edici veršů, aforismů a úvah nazvaná Satiry. Aby zajistil rodinu, do níž přibyli tři synové, přijal nabídku a začal vyrábět bižuterii. V tomto oboru následně vydržel dlouhá desetiletí. 13. dubna 1957 oficiálně změnil své příjmení na Berton. V polovině 60. let se rodina přesunula do Sydney, kde s úspěchem vyráběla a prodávala parfémy.
Na stáří se Stanislav Berton intenzivně angažoval v krajanských spolcích v Queenslandu, organizoval nejrůznější setkání a kulturní akce. Jeho velkým koníčkem byla historie. Jako badatel se věnoval výzkumu atentátu na Reinharda Heydricha. Podrobně analyzoval archivy a vzpomínky vyšetřovatele Heinze Pannwitze, představitelů Gestapa v Protektorátu, parašutistů a odbojářů, přičemž se věnoval především kontroverzní postavě Ladislava Vaňka, kolaboranta a posléze spolupracovníka StB. Díky svému hlubokému zájmu o problematiku Berton korespondoval s desítkami lidí a významně přispěl k poznání temné kapitoly naší historie. Poslední léta života strávil v domově seniorů v pobřežním městečku Coolum Beach u Brisbane, kde se nadále věnoval literární, básnické a publicistické činnosti. Za šíření dobrého jména České republiky ve světě obdržel od ministerstva zahraničí stříbrnou medaili. Zemřel 27. října 2016 ve věku dvaadevadesáti let. Jeho bohatá pozůstalost, čítající přes dvacet krabic písemností, byla díky velvyslanectví převezena z Canberry do Prahy a uložena v knihovně exilové a samizdatové literatury Libri Prohibiti.
Text napsal Martin Nekola.
